Z historie

Že bude silniční okruh okolo Prahy potřeba, věděli již naši předkové

1. 9. 2015 Jižní část Pražského okruhu u hranice Cholupic a Hodkovic. Mimoúrovňová křižovatka Břežany (Písnice), exit 4, most Libušské ulice (silnice III/0031). - zdroj: Aktron / Wikimedia Commons

Myšlenka na vznik silničního obchvatu Prahy je podobně stará jako historie našich dálnic. Již naši otcové, dědové a pradědové tušili, že přivézt do centra města hustý provoz není příliš rozumné. O silničním obchvatu Prahy se tak začíná hovořit ve 30. letech minulého století.

Pražský dálnicový okruh, jak se podle projektantů měla stavba nazývat, měl již tehdy odklánět tranzitní dopravu ze sítě plánovaných dálnic v Čechách. Ty všechny totiž mířily na hlavní město, ať už od Českých Budějovic, Plzně, Brna, Hradce Králové či od Ústí nad Labem. Okružní dálnice tak byla logickým řešením.

Do výstavby dálnic v tehdejším Československu ale zasáhla historie. Po Mnichovském diktátu na konci září 1938 se musel v té době již druhý projekt dálnice napříč republikou urychleně přepracovat. Země totiž přišla o pohraniční území a tedy i předpokládané dopravní tahy. Dva měsíce před okamžikem okupace v březnu 1939 byly změny schváleny (i s okruhem) a na několika místech začaly práce.

česká

Česká varianta – zdroj: web ŘSD

německá

Německá varianta – zdroj: web ŘSD

Pak ale dohled nad protektorátní sítí dálnic převzaly centrální říšské orgány, drobně se upravila trasa dálnice na Brno a u okruhu okolo Prahy se začaly diskutovaly dvě varianty– tzv. Česká a Německá. První z nich se dnešní představě okruhu blíží více. Druhá byla spíše tangentní a preferovala tahy od Lovosic na České Budějovice a od Náchoda na Plzeň. Jistě není překvapením, že v roce 1941 vyhrála varianta druhá a první byla uložena k ledu. Následně byly zadány části úseků několika pražským firmám.

Projekční práce probíhaly v předstihu, někde se i „koplo do země“, někde se podařilo vybudovat v rámci omezených možností až neskutečná díla, ale přišel konec dubna 1942 a veškeré práce byly zastaveny, pravda, ty projekční až v roce 1943. Tento stav pak trval až do konce války. Říše potřebovala naftu, cement a železo úplně někde jinde, než na stavbě dálnic v protektorátu.

Vojslavický most 002

Vojslavický most – dole původní stavba z válečných let, nahoře současná dálnice – zdroj: Vít Drbal

Vojslavický most - dole původní stavba z válečných let, nahoře současná dálnice - zdroj: Vít Drbal

Vojslavický most – dole původní stavba z válečných let, nahoře současná dálnice – zdroj: Vít Drbal

Po osvobození v roce 1945 byly sice některé práce na dálnici D1 obnoveny (dekretem prezidenta E. Beneše ze dne 1. října 1945), na okruhu okolo Prahy ale nikoliv. Jediné k čemu došlo, byl návrat k České variantě, tedy okruhu a celá stavba měla být úspornější, především co do počtu mostů.
Pak ale přichází rok 1948 a s ním i znárodnění firem, které stavbu provádějí. V roce 1950 pak přichází konec snu o síti českých dálnic. Zcela utichají projekční i stavební práce a na našem území tak zůstává zhruba 188 kilometrů opuštěných dálnic v různém stavu rozestavěnosti. Výrobní kapacity se pak věnují budování staveb socialismu. Jen pro ilustraci, na D1 se mezi Prahou a Brnem od roku 1939 do roku 1950 rozestavělo asi 30% stavby, což reprezentovalo asi 60 mostů a 77 km zemního tělesa.

Na to, že bude dálnice přece jen potřeba, se moudrým rozhodnutím strany a vlády přišlo až v roce 1963. Výstavba, z velké části využívající původní zemní práce, byla obnovena v roce 1967 a o letních prázdninách roku 1971 byl zprovozněn první úsek od Prahy do Mirošovic.

Dálnice D1 ve směru na Brno u odbočky na Pražský okruh - zdroj: Vít Drbal

Dálnice D1 ve směru na Brno u odbočky na Pražský okruh – zdroj: Vít Drbal

Rychlostní silnice R1, tzv. Pražský okruh, na území Slivence (Praha 5) směrem k Ruzyni - zdroj: Czech Wikipedia / Packa

Rychlostní silnice R1, tzv. Pražský okruh, na území Slivence (Praha 5) směrem k Ruzyni – zdroj: Czech Wikipedia / Packa

Postupně se rozrůstající síť dálnic a především rychlostních komunikací pak začala do metropole přivádět stále víc a více tranzitní dopravy. Úlevu hledalo město jak v tzv. Městském okruhu, tak především v Rychlostní silnici R1, která nese název Pražský okruh a je známá i pod zkratkou SOKP (Silniční okruh kolem Prahy). Jeho první segment byl otevřen v roce 1983 (zahájení stavby 1977) a další pak v roce následujícím (zahájení stavby 1980).
Na rozdíl od Městského okruhu, jehož dílčí úseky dostaly různé oficiální uliční názvy, označení Pražský okruh je ve všech částech vedoucích územím Prahy zároveň i oficiálním „názvem ulice“.

Další informace o historii SOKP a dálnic najde na těchto odkazech 1 , 2 , 3 a pro ty, kteří mají čas a chuť si počíst, nabízíme odkaz na zajímavou publikaci autorů Václava Lídla a Tomáše Jandy s názvem „Stavby, kterým doba nepřála“, která nejstarší historii na 122 stranách doplněných obrázky, mapkami a fotografiemi velmi pěkně popisuje.

Pražský okruh focený v noci (úcek číslo 513) mezi obcemi Cholupice a Dolní Břežany - zdroj: Wikimedia Commons / Koky

Pražský okruh focený v noci (úcek číslo 513) mezi obcemi Cholupice a Dolní Břežany – zdroj: Wikimedia Commons / Koky